Debata o nemožném aneb povídají si pan Optimista s panem Pesimistou

13. listopadu 2011 v 13:10 | Natali |  Jednorázovky
O tématu týdne jsem přemýšlela dlouho, ale až dneska ráno mě napadlo, že bych to mohla udělat jako příběh.

Na konci jedné malé vesničky stojí dva schátralé domky. Na první pohled jsou úplně stejné-rozpraskaná omítka, chybějící tašky na střeše, dvorek, na kterém přestala tráva růst už hodně dávno. Ale na druhý pohled, když poznáš jejich majitele, je každý úplně jiný. V tom první domku bydlí veselý a usměvavý dědeček Ota Optimista. Ale v tom druhém, bydlí nerudný a věčně zamračený starý pán Petr Pesimista. Oba dva se každý den ve stejnou hodinu sejdou u polorozpadlého plotu, aby si mohli popovídat.
Debata o nemožném
" Celý týden snažím zavolat své dceři do ciziny. Někam do Argentiny. Ona tam jela se svým přítelem na dovolenou. Ale není možné se jí dovolat. Pokaždé, když se ozve pípnutí, tak mi ten stroj oznámí, že se nelze připojit."Povídá smutně pan Petr.
"A na jak dlouho jeli?"
"Až na dva měsíce!"
"No vidíte, tak jí můžete poslat dopis"
"Dopis? A jak bych ho napsal, když nemůžu najít brýle?" odvětil pan Petr
"Počkejte.." řekl Ota a začal si roztřesenýma rukama šátrat do kapsy u kalhot. "Kam jsem to... a tady to je. Nejsou to Vaše brýle?"
"No to viďte, že jo" řekne naštvaně pan Pesimista a natahuje pro ně ruku.
"Ale, co pak, že jste tak zamračený?"
"Hledal jsem je celé dva dny a přitom jsem je měl přímo pod nosem. Ani ty noviny jsem si nemohl přečíst!"
"Tak to já vám můžu říct co se stalo. Já si jen vzpomenu... už to mám. Víte, že nad Českou republikou je radioaktivní jód?" zeptá se se zájmem Ota.
"Ne, to není možné."
"Ale jo, dostal se sem až z Japonska."
"Takovou dálku? Tu jsem nikdy neprocestoval ani já, natož nějaký jód." řekne nevěřícně pan Pesimista.
" No vidíte. Jo a včera jsem byl na vystoupení jednoho kouzelníka a on lítal!"
"Tak to už vůbec není možné!"
"Ale je" stojí si za svým Ota. "Já to viděl na vlastní oči. Pod sebou ani nad sebou nic neměl. Oni nám to ukazovali." řekl a názorně rukama napodobil jednou z kouzelníků, aby mohl panu Pesimistovi ukázat jak to myslel.
" Ne. To prostě není možné!" tvrdí stále pan Pesimista.
"Myslete si co chcete Petře, ale já vám povídám, že to pravda je. Včera mi odepsala na dopis moje dcera, která je taky někde na měsíc." řekne Ota s úsměvem, když si uvědomí, že jsou na tom s Petrem podobně. "A psala" pokračova ve vyprávění "že tam viděla v hotelovém pokoji nějaký stín. A myslí si, že to byl duch."
"Poslyšte Oto, Vy mi tu povídáte samé nesmysli. Vždyť to taky není možné." řekne naštvaně Petr.
"Já tomu věřím. Vždyť to přeci je možné. Ježíši marja to je hodin, já už budu muset jít" uvědomí si Ota a rozloučí se s Petrem.

Co je možné a co ne? To sama nevím, ale asi se postavím na stranu pana Optimisty Smějící se.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Byl/a jsi tu?

KLIK

Komentáře

1 Malkiel Malkiel | Web | 13. listopadu 2011 v 13:34 | Reagovat

Jo, pan Optimista je sympaťák. Navzdory tvému nízkému věku je to moudře napsáno. Vždy, když čtu takový článek od někoho mladého, tak nabývám pocitu, že ta mladá generace zase není tak úplně ztracená, jak to může na první pohled vypadat. Aspoň v tom, že se někteří snaží přemýšlet. ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama