Četla jsem - Kladivo na čarodějnice

10. června 2012 v 12:43 | Natali |  Četla jsem, viděla jsem, slyšela jsem
Knížka, která mi změnila pohled na upalování čarodějnic a církev jako takovou.




O co jde?
Všechno začíná úplně(skoro) nevinnou krádeží svaté hostie(oplatka, která v kostele znázorňuje Kristova tělo), kterou vezme jedna stará žebračka Davidka. Hostii kradla, kvůli tomu, že jí za ní místní porodní bába nabídla čočku. Hostie nebyla na žádné špatné účely. Porodní bábě špatně dojila kráva, a tak jí někdo poradil, že když jí dá posvěcenou hostii, bude dávat více mléka. Jenže nebohou žebračku při tomto činu viděl pan farář, který z toho udělá skoro desetiletou pohromu.
Pani hraběnka si na potenciální čarodějnici pozve pana inkvizitora Bobliga z Eldestatu, který je známí svými procesy s čarodějnicemi. Vezme si s sebou i svého hrbatého pomocníka Ignáce, který mu věrně pomáhá a slouží.
Žebračku začne vyslýchat, ptá se jí na zdánlivě neškodné otázky jako pro koho ta hostie byla, na co ji porodní bába potřebovala atd. Posléze začne zatykat inkvizitor porodní bábu a i toho, kdo ji trik poradil. Při tortuře se staré žebračce zláme vaz, ale se zbylými třemi stále pokračuje výslech. Na konec všichni tři skončí na hranici protože se přiznali k čarodějnictví. Nikoho už ale nezajímá proč tak udělali. Jenom pan děkan Kryštof Alois Lautner vidí panu Bobligovi pod ruku a ví, co tak hrozné přiznání způsobilo. Přiznejme si sami, kdo z nás by se nepřiznal po několika hrozných mučení, kdy už nemáte žádnou naději. Když by jste byli silní a nic neřekli, stejně by to brali jako, že normální člověk by takové mučení nevydržel, takže jste v moci ďábla.
Pana inkvizitora pan děkan rozčiluje, svým způsobem se ho možná i bojí. Začne zatykat všechny v děkanově okolí s domněním, že ho tak zničí. Když obviní i jeho hospodyni Zuzanu Voglickovou málem se mu to podaří, jenže pan děkan je silný člověk a stále stojí za svým. Když ho potom jeho přátele pozvou na oslavu, pozvání přijme s doměním, že se mu tak uleví a nebude muset myslet na hospodyni. Oslava pokračuje skvěle až do chvíle, kdy sluha přinese na stříbrném tácku dopis s pečetí. Když ho pan děkan Lautner rozbalí zjistí, že všichni přátelé zradili. Všichni ho sem totiž pozvali proto, aby ho mohli zatknout. Pan děkan je obviněný z čarodějnictví
Drží se jak může, ale po tom, co inkviziční soud schválí, že na něm může být vykonána tortura, pomalu ztrácí naději. Když mu dojde, že se z vězení stejně nedostane, protože když zemře na mučidlech, bude se o něm vyprávět, že mu ďábel zlomil vaz, ale už se nikdo nedoví, že se nikdy nepřiznal. Stejně by zemřel a tohle zapírání nemá cenu.
Mezitím, co je děkan ve vězení se baví pláteník Pešek, jehož žena je také obviněná, se starým soudcem Hutterem a přemlouvá ho, aby odjel za císařem a požádal o přejednání všech čarodějnic. Hutterovi se nechce, jelikož má doma manželku, ale na konec ho pláteník přesvědčí.
Pana děkana zbaví moci a následně ho upálí. Pro někoho to byl starý čaroděj pro někoho svatý mučedník.
Když se Hutter vrací do rodného Šumperka po osmi letech zastaví cestou u starého přítele, kterému povídá jak moc se těší na svojí manželku, pláteníka Peška a děkana Lautnera. Bohužel mu musí starý přítel sdělit smutnou zprávu - všichni už jsou po smrti. Pan inkvizitor po skoro deseti letech odešel. Vzal si moc silné sousto, jelikož se začal rozlézat po celé Moravě. Nikdo už mu to nevěřil. A jeho pomocník Ignác jednou jel ve voze , koně se splašili a vůz Ignáce přimáčkl na strom. Byl okamžitě mrtev.
Pan Hutter se vyšplhal na šibeniční vrh a na posledy tam smekl klobouk za svojí ženu, děkana Lautnera, pláteníka Peška a spoustu dalších přátel.
Hlavní postavy
děkan Lautner - Nikdy nevěřil v tom, že by ty upalované čarodějnice byly skutečné čarodějnice, a právě tohle se nelíbilo Bobligovi.
inspektor Boblig - Inspektor, kterému jde prakticky o peníze. Ze začátku zavíral každého kdo se mu nelíbil, ale po tom už všechny, kdo měli alespoň trochu majetku

Vlastní dojem
Tahle knížka úplně změnila celý můj pohled na církev a hon na čarodějnice. Vždy jsem si myslela, že za to může církev a celkově křesťané, ale po tom, co jsem si přečetla Kladivo na čarodějnice jsem zjistila, že celá záležitost ohledně upalování je vlastně záležitostí pár osob (v tomto případě inspektor Boblig), které jde ve finále o peníze.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Četl/a jsi Kladivo na čarodějnice?

Ano a líbila se mi 60% (3)
Ano a nelíbila se mi 0% (0)
Ne, ale chtěl/a bych 40% (2)
Ne, a ani nechci 0% (0)

Komentáře

1 Lucerna Lucerna | Web | 22. června 2012 v 18:10 | Reagovat

Necitala som sice knihu, ale videla niekolko dielny dokument o uplnom vzniku "Carodejnic".
Vysledok bol taky, ze za to cirkev ako taka nemoze... Ludia miluju jednoducho popravy. :-D V obdoby hladu a chudoby dvojnasobne. Co by slachta pre zabavu poddanych neurobila, ze? ;-)
Recenzia ma zaujala, ucite si to pripisem do zoznamu co chcem do konca roku precitat :).

2 Natali Natali | Web | 24. června 2012 v 19:42 | Reagovat

[1]:
Nejsem si jistá, zda lidé zas až tak milovali popravy, že by měli rádi hony na čarodějnice. V konečném důsledku vlastně ti lidé žijí ve strachu, zda zrovna oni nebudou další na té hranici.

3 Vendy Vendy | Web | 23. srpna 2012 v 23:12 | Reagovat

"Tahle knížka úplně změnila celý můj pohled na církev a hon na čarodějnice. Vždy jsem si myslela, že za to může církev a celkově křesťané, ale po tom, co jsem si přečetla Kladivo na čarodějnice jsem zjistila, že celá záležitost ohledně upalování je vlastně záležitostí pár osob (v tomto případě inspektor Boblig), které jde ve finále o peníze."
Tak s tímhle naprosto souhlasím. Většina zla totiž pochází z člověka a náboženství je jen berlička, kterou se ohání.
Kladivno na čarodějnice jsem četla asi dvakrát, v rozmezí asi deseti let. A můžu říct, že tato kniha neztrácí nic ze své síly, je stejně smutná a beznadějná jako když jsem ji četla poprvé, notabene když si člověk uvědomí, že tohle se skutečně stalo.
Sama nevím, jestli bych mučení tohoto druhu vydržela, zřejmě ne, přiznala bych se ke všemu, i k tomu, co jsem neudělala. Těm lidem totiž nic nezbylo, on by je umučil k smrti a trvalo by to déle, takže smrt na hranici pro ně byla vysvobození.No to je peklo.
Děkan Lautner byl podle všeho velmi lidský človíček, takových kdyby bylo víc, církev by si zachovala lepší tvář.
[2]: Zvrhlost čučáků na popravy taky nechápu. Možná to byla v té době jejich zábava, možná si říkali, že jsou lepší než ti na šibenici (na hranici), třeba je svým způsobem uspokojovalo, že tam nejsou oni sami. Těžko říct... ono i dnes,když máš nehodu, třeba dopravní, tak taky najdeš spoutu čučáků. Je to prostě mimořádná situace, která lidi přitahuje.
Otázka je, jestli z těch poprav měli potěšení, nebo byli znechucení.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama