Jsem tvůj anděl

9. října 2012 v 20:10 | Natali |  Bílá vrána
Taková krátká éterická povídka.

Už jsem toho měl plné zuby. Být celé týdny i měsíce sám, taková monotónnost dnů je unavující. Máma by na mě za to nebyla moc pyšná, ale říkat jí to nebudu. Vzal jsem telefon a zavolal do jednoho bordelu, řekl jsem jim svojí adresu a čekal. Čekal dokud u dveří nezazvonila jedna holka s taškou přes záda. Vůbec nevypadala, jako kurva, ale tak co, řekl jsem si a pozval ji dál.
Automaticky si hodila tašku do kouta a zcela bezprostředně se začala rozhlížet po mé ložnici.
"Co hledáš?" zeptal jsem se.
"Já nevím, jen se tak rozhlížím."
"Aha," řekl jsem a sledoval, jak otevřela prosklenou vitrínu a prohlížela si obsah.
"Máš hezké kalhoty," řekl jsem.
"Díky."
"Budeš je na sobě mít dlouho?"
"Jo."
"No a co moje kalhoty?"
"Co je to za panenku?" zeptala se a vytáhla porcelánovou panenku s tmavými vlásky.
"Vrať to tam," řekl jsem a ona jen pokrčila rameny a dál se už na panenku neptala.
"Jo, kalhoty máš pěkné," odpověděla z ničeho nic na mojí otázku.
"A, kdy máš v plánu mi je sundat?" Co to k sakru hrajeme za hru?!
"Nemám v plánu ti je sundávat, více se mi líbí na tobě."
"Aha." Nevěděl jsem, co jí na to mám říct. Jak mám reagovat. Ona si prostě bezprostředně dál prohlížela inventář mé ložnice. Projížděla jemnými prsty po hřbetech zaprášených knih a dlouhou, opravdu dlouhou dobu se dívala skrz skleněnou labuť v niž se odrážely paprsky slunce a vytvářeli tak duhu.
"Co jsi zač, když ne kurva?"
"Nevím, možná, že jsem tvůj anděl."
"Aha," ta holka je cvok. "Asi by jsi už měla jít."
"Tak jo," řekla a sebrala svojí tašku z kouta a pomalu vzala za kliku.
"Kam půjdeš?" zeptal jsem se a chytil ji za zápěstí.
"Nevím," řekla ledabyle a pokrčila rameny.
"Nevíš? Ty nikde nebydlíš?"
"Ne."
"No a ... chceš zůstat třeba u mě?"
"Tak jo," řekla aniž by se nijak rozmýšlela. Hodila taškou do kouta a potom se na mě podívala.
"Zdálo se mi o tobě," poznamenala.
"Zdálo se ti o mě?"
"Zdá se mi o každém, koho pak potkám." Rozhodl jsem se na to nijak nereagovat, jelikož by jsme se určitě dostali do nepříjemné hádky.
"No a to se nebojíš, když takhle žiješ sama?"
"Ne, já noční můry nemívám," poznamenala a znovu si vzala do ruky panenku.
"Můžu jí tu panenku vzít?" zeptala se po chvíli.
"Vzít komu?" zeptal jsem se s podivem.
"Pro tvojí sestru, často se mě na ni ptá. Hodně se jí stýská, i po tobě."
"Co říká?" vyhrkl jsem aniž bych přemýšlel, co říkám, moje setra už nežije, už je to deset let.
"Chtěla by tě znovu vidět, tak můžu jí tu panenku vzít?"
"Chceš se mi smát?!"
"To ne, jen se ptám jestli ji tu panenku můžu vzít."
"Ty jsi blázen."
"Tak můžu nebo ne?"
"Fajn," řekl jsem a sám jsem se divil, že jsem to vlastně vypustil z úst.
"No a kolik ti je?" Dívka zvedla oči od panenky a upřela je na mě. Její oči působili strašně mladě, jako očka malého děvčete, ale přitom celkově vypadal na dvacetiletou ženu.
"Nevím, v deseti letech jsem to přestala počítat."
"Kdo k sakru jsi?"
"No anděl," řekla a sklopila oči na tašku, kam si dala panenku pro mou sestru.
"Jsem hodně unavená," řekla," půjdeme už spát?"
"Jasně," řekl jsem a podíval se na hodiny - půl dvanácté, to je docela hodně. Dal jsem jí jedno moje velké triko a ukázal na postel.
"No a co normálně děláš, když nejsi u někoho v bytě?" zeptal jsem se jí.
"Kreslím."
"A co kreslíš?"
"Mlhu."
"Myslíš, jako zamlženou krajinu?"
"Ne, jenom mlhu," řekla a usnula. Ona usnula během tří minut, ale já jsem se spánkem měl dnes velký problém.
Za hodinu mi přišla SMS z bordelu do kterého jsem volal, že jejich pracovnice, nemůže dorazit, kvůli potížím s mlhou. Jen jsem dočetl SMS, okamžitě jsem usnul. Ráno jsem se probudil a na posteli vedle mě ležel obraz. Obraz, za který by se nemusel stydět ani Picasso, byla na něm mlha. Mlha tak krásně namalovaná, že z toho zrak přecházel. Vykoukl jsem z okna a v dáli jsem viděl mlhu, která měla stejnou barvu jako dívčiny oči. Oči, které si na do smrti budu pamatovat. Celé ráno jsme o ní přemýšlel a došel jsem k názoru, že jsem měl, alespoň říct, aby sestru pozdravovala.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Byl/a jsi tu?

KLIK

Komentáře

1 Gabux Gabux | Web | 10. října 2012 v 13:05 | Reagovat

Ten začátek... No nezdáš se :DDD
Jinak veice pěkně napsané :)

2 Natali Natali | E-mail | Web | 11. října 2012 v 7:20 | Reagovat

[1]: Tak teď nevím jestli mám děkovat mebo ne :-D . Tak ti teda pěkně děkuju :-D .

3 Mišulka Mišulka | Web | 11. října 2012 v 10:46 | Reagovat

U toho začátku jsem se teošku zalekla co to bude :D ale bylo to pěkné :)

4 Natali Natali | Web | 11. října 2012 v 14:46 | Reagovat

[3]: Co si to o mě mysliš? :-D Ale děkuji :D.

5 Andulka Andulka | 14. října 2012 v 15:02 | Reagovat

Obdivuju tě, jednou jsem zkoušela něco napsat a bylo to nejspíš hrozné a hlavně těžké. Jsi dobrá že vůbec umíš něco takového napsat! :-)

6 Natali Natali | E-mail | Web | 14. října 2012 v 20:51 | Reagovat

[5]: Děkuji :-D

7 Ježurka Ježurka | Web | 15. října 2012 v 12:47 | Reagovat

Pěkně napsané, tedy mně se to líbilo i přes ten sporný začátek, ale zajímalo by mne, jak jsi přišla na to, psát o tak éterických věcech. :-?

8 Natali Natali | E-mail | Web | 16. října 2012 v 17:06 | Reagovat

[7]: Díky, jste asi jediná, kterou ten začátek nezaskočil. Děkuji :D. Jak jsem přišla na psaní o éterických věcech? No já nevím, to prostě přišlo samo :).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama